Loajalita nade vše kromě cti

Zdá se, že ČSSD schází aktivní sociálně demokratická politika

Když jsem pomáhal obnovovat sociální demokracii, zažil jsem řadu ústrků, moralizování i osobních útoků. Přesto jsem byl a stále jsem přesvědčen, že ČSSD je nositelkou pokroku, zastáncem svobody, demokracie a solidarity v naší společnosti. Mohu souhlasit s tezí, že naše politika zhrubla, že schází morální vzory či že se ke slovu dostali pragmatici, oportunisté a populisté. A že se cesta k rozvoji občanské společnosti začala poněkud klikatit a směřuje spíše k autoritářské formě vládnutí než k rozvoji demokratické společnosti.

Na straně druhé je třeba současnou politiku a politiky vidět pohledem celé společnosti, kterou tak či onak reprezentují. Proto pokud kritizujeme její dnešní stav, tak zároveň je třeba pohledět do zpětného zrcátka každého z nás. Lid lze spojit buď na společných zájmech či ideologii nebo na společném nepříteli. Což dnes dělají populisté či šiřitelé strachu a nenávisti. Proto je důležitá vize, kvalitní politický program a také důvěryhodní lidé, kteří jej reprezentují. A obecně je jedno, zda tento program má ČSSD či jakákoliv jiná strana či hnutí. Důležité je, aby reflektoval současnou realitu a aby směřoval ke zlepšení života občanů.

Přes pozitivní ekonomický vývoj přinášející zvyšování životní úrovně většiny obyvatelstva je třeba vidět, že sice máme málo extrémní chudoby, zato mnoho lidí je jí na dohled. Tak jako se potýkáme s příjmovou chudobou, kdy odměna za práci nestačí na pokrytí základních potřeb a velká část pracujících nemá na nenadálé výdaje. K tomu je třeba přičíst nerovnosti v bydlení, ve vzdělání či nerovnosti regionální. Samostatným problémem je nedostatek dostupného bydlení. Náklady rodin vzrostly hlavně na bydlení, potraviny a zdraví, což daleko více poškozuje nízkopříjmové skupiny obyvatel a tím se neustále rozvírají pomyslné nůžky mezi bohatou menšinou a chudou většinou.

Je třeba si uvědomit, že Češi, Moravané a Slezané jsou méně rovnostářští, než je v Evropě a zejména v Evropské unii běžné. Do sociálního a solidárního státu dáváme nízké výdaje ze státního i veřejných rozpočtů a tyto výdaje se stále snižují. Tím se zhoršuje i kvalita a dostupnost veřejných služeb, zejména v regionech dále od Prahy či velkých měst.  Proto hovořím o tom, že je třeba řešit základní problémy společnosti a nikoliv zástupné problémy, které „ in politici „ veřejnosti předkládají. Levice, v tomto případě sociální demokracie, dlouhodobě usiluje o společenský konsensus, o sdílení bohatství i odpovědnosti. Není třeba se bát prosazovat sociálně demokratickou vizi naší společnosti. Je třeba začít konat.