Loajalita nade vše kromě cti

Politika musí působit věrohodně a musí vycházet z domácích kořenů

Při sledování české politické reality show mám často dojem, že politici přes stromy nevidí les. Je to zejména v tématech, která jednotlivé politické strany nastolují, namísto toho, aby koncepčně řešili základní problémy dneška. Takovými rozhodujícími tématy jsou současná sociální a ekonomická situace lidí, prohlubování regionálních rozdílů či zhoršení kvality a dostupnosti veřejných služeb v řadě regionů. Dlouhodobým problémem je i nedůvěra široké veřejnosti ve své základní demokratické instituce a zhoršení politické kultury v zemi.

Různorodost společnosti je normální, ale tato různorodost v názorech, myšlenkách a programech nesmí přerůst v nepřátelství. Dnes jsme svědky ústupu klasické politiky do ústraní, do popředí vystupuje boj o moc, která se řídí veřejným míněním. A to velmi ovlivňují sdělovací prostředky a prohlubuje zprostředkovaná komunikace na sociálních sítích. Namísto kvalitních a konkrétních programů, podle kterých se mají občané rozhodovat, převažuje každodenní situační PR, které ovlivňuje emoce voličů, které ovlivňují výsledek voleb.

Nevím, pro koho je dobré šířit strašidlo bezmoci, beznaděje a nejistoty. Proč jsme neustále svědky předkládání zástupných témat, které dominují, ale nic neřeší. Vždyť lidé chtějí a potřebují najít pevný bod lepší budoucnosti. To se podařilo v roce 2017 současnému premiérovi, nicméně dnes jím vedená populistická politika je daleko od konstruktivního řešení a formulování toho, co chci a jakým způsobem toho mohu dosáhnout. Totéž lze však říci o parlamentní či mimo parlamentní opozici. Bez ohledu na současnou pandemii koronaviru a očekávaný ekonomický pokles nejen našeho hospodářství.

Ano, historie naší země je historií averze národa k jakékoliv vrchnosti, to znamená i k vlastnímu státu a k jeho institucím. Toho by si politici měli být vědomi a měli by se snažit přesvědčit občany, aby Českou republiku pokládali za své dílo. Zároveň dbát na to, aby lidé brali jako svoji povinnost se na fungování státu jakkoliv podílet. Svojí každodenní prací, výchovou svých dětí, aktivitou v zastupitelských funkcích či v neziskovém sektoru. Prostě schází každodenní pozitivní příklad politiků, jejich morálky a pokory k jiným názorům a obecně pokora k lidem, kteří politiky na jakékoliv úrovni platí ze svých daní.