Loajalita nade vše kromě cti

Past jménem Babiš

Když jsem se v roce 2013 účastnil předvolebního klání, pochopil jsem soumrak polistopadové politiky a nástup modernizované a pro voliče uchopitelné politiky. My přece nejsme jako oni, my makáme. Opravdu nic nového pod sluncem, protože již po proběhlých listopadových událostech bylo OF pro všechny a strany pouze pro straníky. Jak výstižné a přitom jak hloupé. Ale zabralo to tak, že se dodnes naše demokratické politické strany potýkají s nedostatkem členů, nízkou vnitrostranickou konkurencí a mnoho obročnictvím.  

Totéž dokázal A.Babiš, který svými vazbami na staré i nové politické struktury vybudoval Agrofert. A teď je premiérem a politikem, kterým se podle jeho slov nikdy stát nechtěl. Stát se jím ho přece donutili ti staří politici a ty staré politické strany. A k těm veřejnost žádnou velkou úctu mít nemůže, protože umožnili „rozkrást“ republiku. To opakovaně tvrdí jeden z těch, kteří privatizovali státní a veřejný majetek v době, kdy bylo všude zhasnuto. Dnes je u moci tím, že vytuneloval priority jiných politických stran svými sliby pro všechny.

Past jménem Babiš sklapla a funguje stále. Ona totiž existuje jistá časová setrvačnost, kdy dojde ke změně názoru i ke změně životního postoje. V současné politice nikoho nezajímá politický program a jeho konkrétní obsah. Dnes je důležitá forma, jak politiku děláš. Forma, která prodává politiku jako koblihy v krámě. Nicméně politika bez obsahu se brzy vyjeví a ukáže plnou nahotu těch, kteří ji takto prosazují a provozují. Alespoň tomu věřím.

Při pohledu na současnou českou politickou scénu vidíme toliko formu v řadě podob. Od té národně sociální až nacionální, na straně jedné, po populistickou, autoritářskou a všeho schopnou. Přesto lež zahalená v jakékoliv podobě zůstává stále lží a je otázkou času, kdy vyplave na povrch. A tento čas lze kvalitně provedeným marketingem zajisté prodloužit.

A jak se říká, příklady táhnou. Proto zde máme nejedno politické hnutí či stranu, která nestaví na svém politickém programu, ale na vhodně zvolené formě, která bezobsažnost prodává. 

Problémem české společnosti je to, že si to nechává líbit. Že nerozlišuje mezi podstatným a nepodstatným či morálním a amorálním. Pokud se lež vydává opakovaně za pravdu, pak u nás neexistuje autorita, která by ji vyvrátila. Protože pokud má někdo jiný názor, automaticky je označkován a považován za potížistu nebo dokonce za politického nepřítele. A nedej Bože sáhnout na něčí dlouho pěstované ego. Politika sice není spravedlivá, ale měla by být alespoň slušná a čestná. Pokud tomu tak není, pak nejdeme cestou k demokracii, ale k autoritářství.

Realizace ImperialMedia s.r.o. 2014