Loajalita nade vše kromě cti

Oportunismus české pravice

Říká se, že čas všechno zahojí. Toho si jsou vědomi zejména politici, kteří spoléhají na krátkou lidskou paměť. Příkladem může být politika pravicových stran, kritizující ztrátu sociálního cítění současné vládní koalice z důvodu odmítání sirotků z Řecka. Přitom si každý občan vzpomene na období vlády pravice v letech 2006 až 2013, kdy antisociální reformy tehdejší vládní koalice způsobily pokles životní úrovně drtivé většiny našich občanů. Pokud dnes někdo z pravicové opozice kritizuje současnou vládu z pohledu nízkých platů či penzí, pak toto jejich počínání není nic jiného než oportunní jednání a čilý populismus.

Nejen pohled na odmítavý postoj současné vlády vůči přerozdělování migrantů či na rovné podmínky v podnikání a boji proti šedé ekonomice odlišuje českou pravici od vládních koaličních stran. Stačí připomenout výrazné rozdíly v otázce navyšování mezd či zvýšení minimální mzdy, na řešení nízkých penzí či na zdanění finančních korporací a bank. Ano, stále existují významné programové rozdíly mezi českou pravicí a českou levicí, reprezentovanou v dnešní vládě ČSSD. Škoda jen, že pozice nejsilnějšího hnutí ANO 2011 neumožňuje daleko více prosazovat sociálně demokratické priority.

Oportunismus české pravice se také projevuje v návrzích na navyšování armádních výdajů na 2% HDP, protože kdo škrtal od roku 2006 tyto výdaje a dnes neříká, odkud by scházející desítky miliard korun vzaly. Totéž lze vidět i v otázce navyšování platů učitelů, investic do dopravní infrastruktury či do vědy a výzkumu. Deklarované snížení počtu státních zaměstnanců či neustálý boj proti omezování sociálních dávek scházející finance nenahradí. Nehledě na další pravicové návrhy na snížení sociálního a zdravotního pojištění, zrušení daně z převodu nemovitostí či zrušení EET. Tak na straně jedné stojí kritika navrhovaného schodku státního rozpočtu a na straně druhé předkládané oportunní návrhy české pravice.

Ano, jiná je pozice politických stran v opozičních lavicích a jiná je odpovědnost ve vládním angažmá. Nicméně kroky české pravice zřetelně ukazují na podávání si rukou oportunismu a populismu. Ale zejména, že pravicový pohled na svět znamená ve svém důsledku snížení solidarity a soudržnosti ve společnosti a zhoršení kvality a dostupnosti veřejných služeb. Pokud tedy někdo hovoří o pokleslé politické morálce či o nalomené loajalitě mezi politiky a občany, pak by měl začít hledat zejména u sebe. Lidská paměť je sice krátká, ale dnes již existují možnosti, jak si jednání politiků v minulosti připomenout.