Loajalita nade vše kromě cti

Okurková sezóna

Přiznám se, že nevím zda je výhodou pro sociální demokracii současná okurková sezóna české politiky ve vztahu ke kauze odvolání neodvolání ministra kultury. Či naopak, zda tato kauza nezaplňuje zpravodajství okurkové sezóny a tím ČSSD neškodí více než by bylo záhodno.

To, že tento ústavně koaliční problém využívá pravicová opozice a média ke kritice prezidenta, premiéra české vlády i ČSSD nepřekvapuje. Zato více překvapují mediální útoky předsedy ANO 2011 vůči demokratickým principům, na kterých je sociální demokracie postavena. Vytýkat vnitrostarnické opozici, že má jiný názor na působení ČSSD v současném menšinovém kabinetu je účelovka, jak se ostatně pan premiér často vyjadřuje. Tato účelovka má za cíl, tak jako v jiných případech, problém se jmenováním ministra přehodit na ČSSD. A také přikrýt dlouhodobé průšvihy předsedy vlády, o kterých se v současné okurkové sezóně taktně mlčí.

Změna stanov ČSSD na jednu stranu posílila a zjednodušila rozhodovací pravomoce orgánů sociální demokracie, ale na straně druhé zvýšila jejich odpovědnost. Právě zvýšení odpovědnosti vůči členské základně a voličům ČSSD se prozatím moc neprojevilo, což se mimo jiné odráží v neustálých personálních problémech strany i na poklesu počtu členů. Přesto plularita názorů, demokratické principy a rozhodovací procesy sociálních demokratů stojí nad politickým podnikem ANO 2011, kde o všem důležitém rozhoduje toliko jedna osoba. Dnes osoba premiéra.

Možná právě proto se od roku 2013 stala sociální demokracie politickým otloukánkem na české politické scéně. A je jedno, zda tyto útoky směřjí od české pravice, KSČM , koaličního hnutí či od pnna prezidenta. Cílem bylo, je a bude snížit volební potenciál nejstarší demokratické politické strany. Důvody těchto mediálních ataků jsou u každého politického protivníka ČSSD odlišné. Dnes se však politika tvoří pomocí sociálních sítí, PR agentur a spřátelených médií. A to bez ohledu na programovou či ideovou ukotvenost či na konkrétně prosazované a prosazené priority politiky té které politické strany či hnutí. Chybou sociálních demokratů bylo a je, že si tohle uvědomila příliš pozdě. Dnes se potácí na hranici volitelnosti a prozatím marně bojuje o ztracenou přízeň voličů.

Říká se, že do stejné řeky nikdo podruhé nevstoupí. Přesto po negativních zkušenostech s ANO 2011 rozhodla členská základna ČSSD o vstupu do menšinové vlády, aby zabránila vzniku vlády pravice. Přes varování se potvrdilo, že podpora menšinové vlády růst popularity sociálním demokratům nepřinesla. To, co je však daleko horší je skutečnost, že se politika ČSSD stává nesrozumitelnou i pro samotnou členskou základnu. A dokonce některá rozhodnutí či stávající pozice strany se stávají směšnými i v očích široké veřejnosti. To je situace opravdu tristní.

Okurková sezóna by měla být časem zamyšlení ČSSD a přípravou na další poliitické zápasy, které sociální demokracii čekají. Základem se však musí stát moderní sociálně demokratický program, který bude pro členy strany a zejména pro občany ČR nejen srozumitelný, ale především akceptovatelný. Zároveň bude představovat nezávislou a svébytnou sociálně demokratickou politiku. A podmínkou pro jeho prosazování musí být respektovaní a důvěryhodní reprezentanti ČSSD, kteří byli a jsou schopni oslovit voliče a získat si jejich ztracenou podporu.