Loajalita nade vše kromě cti

Můj pohled na kauzu Vrbětice

Jako dlouholetý exčlen Výboru pro obranu a exposlanec za Zlínský kraj jsem se velmi důkladně zajímal o kauzu výbuchu munice ve Vrběticích v roce 2014. Již tehdy jsem předvídal, že náklady na sanaci, odškodnění a vyčištění celého areálu zaplatí daňoví poplatníci. Tato částka představuje v současné době miliardu korun a ještě není konečná.

Celé vyšetřování od roku 2014, které skončilo soudním zproštěním údajné viny pracovníků IMEX Group a poté v roce 2020 odložením vyšetřování orgány činnými v trestním řízení.

Takže dodnes neexistují odpovědi na otázku, kdože před rokem 2013 pronajal soukromým firmám areál, spadající pod ministerstvo obrany.

Současná kauza údajného zapojení ruských vojenských agentů GRU při výbuších ve Vrběticích je značně podezřelá. Zejména proto, že informace získané naší BIS se dostaly, tak jako v některých dřívějších případech, k novinářům. A protože hrozilo jejich zveřejnění, musela vláda konat. Tím podle mého názoru sedla na lep zpravodajské hře, která byla předem připravena a podpořena pravicovou opozicí.

To, že Ruská federace považuje dnes naši zemi za nepřátelskou a že se dlouhodobě zhorší nejen diplomatické vztahy mezi našimi zeměmi, ale i bezpečnost v Evropě, je výsledkem nezodpovědnosti těch, kteří akci „vrtěti psem“ připravili a rozjeli. Mimo jiné to také zhorší zahraniční reputaci České republiky mezi našimi partnery v EU a v NATO. Prostě z ostudy si naši politici ušili mezinárodní kabát, který bude velmi těžké odložit. O míře důvěryhodnosti v naší společnosti a o nízké politické kultuře naší politické reprezentace raději ani nemluvě.

Kauza Vrbětice byla „oživena“ pravicovými médii a pravicovou opozicí. I tato akce proti ministru vnitra a předsedovi ČSSD byla dlouhodobě připravována, což potvrdil šéfredaktor Respektu. Souhlasím, že vše musí být vysvětleno a na všechny otázky odpovězeno. Jenže jak je zvykem v našich luzích a hájích, spíše se obávám, že kauza Vrbětice měla jiný účel, spojený se snahou pravicové opozice vyvolat předčasné volby. Když se jí to nepodařilo v prvním kroku, protože prezident jasně uvedl, že současná menšinová vláda dovládne, pak nastal krok druhý, útok na vládního juniora.

Pravice, hladová po moci, má totiž obavu z výsledku říjnových voleb, pokud se vládě podaří zlepšit pandemickou situaci, proočkovat občany a tím umožnit návrat k běžnému životu. Mimochodem proto se stal boj s Covid-19 od samého počátku politikem a opozičním klackem na vládu. A přiznávám, že ne všechna politická rozhodnutí vládních představitelů byla logická a správná. Což se mimo jiné projevilo ve srovnání s výsledky opatření v jednotlivých státech Evropy či světa a také v poklesu voličských preferencí obou vládních stran.