Loajalita nade vše kromě cti

Když se ideologie zaměňuje za politiku

Od minulých prezidentských voleb se naše politika a celá společnost rozdělila. Přesto, že současný prezident je zastáncem našeho členství v NATO a v Evropské unii, česká pravice mu nasadila nálepku zrádce českých národních zájmů a podporovatele Ruské federace a ČLR.

A pan prezident, vědom si svého postavení i současné ideologie pravicových politiků, často a rád tuto nálepku oprašuje. Což ovšem opět vyvolává ostrou reakci pravicové opozice.

Miloš Zeman od samého začátku svého působení na naší politické scéně razil myšlenku ekonomické diplomacie, protože si uvědomuje vysoký podíl průmyslové výroby na našem HDP. Zároveň hovoří o hospodářské politice všech azimutů, což se ovšem v dnešní zidealizované politice vůbec nenosí. Prostě proto, že se politika smrskla na emoce, které lze velmi dobře a cíleně usměrňovat kvalitní PR strategií. A to i za pomocí ideologie, která by v demokratické společnosti neměla mít své místo a zejména by neměla politiku nahrazovat.

Nejnovějším dějstvím takovéto ideologizace politiky je kauza Vrbětice, respektive důvodné podezření našich zpravodajských služeb a vyšetřovacích orgánů, že za výbuchy stojí ruské vojenské zpravodajské služby GRU. Únik informací způsobil rychlou a očekávanou reakci vlády, tak jako „protiruskou“ mediální hysterii. A ta vrcholí po rozhovoru pana prezidenta, který pouze konstatoval současný stav vyšetřování a diplomatickou krizi ve vztazích ČR versus RF. Přitom platí, že praní špinavého prádla na veřejnosti nikdy nic nevyřešilo.

Souhlasím s tezí, že je třeba veškerá podezření prověřit a poté předložit veřejnosti. Nicméně se obávám, že k tomu ani nemusí dojít. Existuje totiž mnoho relevantních otázek, chcete-li bílých míst, které bude velmi těžké po šesti letech vyplnit. Například zodpovědnost osob, které státní majetek pronajali privátním společnostem obchodujícím s vojenským materiálem či se zabývající delaborací munice a vojenského materiálu. A proč se o důvodná podezření účasti zpravodajců GRU nezajímá Vojenské zpravodajství, kterému to přísluší.

Přál bych si, aby kauza Vrbětic byla co nejrychleji vyšetřena a souzena. Přál bych si, aby v budoucnu již nebyla ohrožena bezpečnost občanů chybným rozhodnutím státních úřadů. A přál bych si, aby se diplomatické vztahy mezi naší zemí a Ruskem vrátily na normální úroveň. Všechna tato tři přání by měly být i národním zájmem České republiky. Politiky si volíme proto, aby národní zájmy hájili a aby svými kroky nesnižovali bezpečnost našich občanů. Prostě žádná ideologie nesmí nahrazovat politiku v žádné svobodné a demokratické zemi.