Loajalita nade vše kromě cti

Jak v post koronavirové době?

To je otázka, která může být pro mnohé občany ještě předčasná. Nicméně již dnes je zřejmé, že po opatřeních nejen naší vlády vůči šíření epidemie koronaviru, přijde ekonomická recese. Proto stát předpokládá schodek státního rozpočtu v tomto roce o 260 miliard korun vyšší, než byl původně navrhovaný. Proto Světová banka varuje před největším ekonomickým poklesem od dob velké hospodářské krize či Evropská centrální banka hovoří o poklesu české ekonomiky o 6,5 %. Proto politici a ekonomové podporují masivní intervence státu.

Nejen naše země, ale i Evropská unie, potřebuje politiky s vizí, chcete-li státníky, kteří jasně budou definovat možné změny, které se stanou možností, jak pozitivně zlepšit současnou společnost. Nejde přitom pouze o modifikovanou Green Deal, sloužící k zastavení negativních klimatických změn. Jde i o vyšší spravedlivost, solidaritu a rozvoj sociálního státu v našich evropských zemích. Přitom je zřejmé, že si lidé začínají konečně uvědomovat, že musí jít o udržitelný rozvoj a nikoliv o zvyšování HDP za každou cenu. A koronavirus může být akcelerátor těchto změn a procesů, které by stejně přišly i bez současné pandemie.

Slovy feldkuráta Katze z Dobrého vojáka Švejka: „To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou“, dospějeme jednoho dne k tomu, že politici budou muset rozhodovat o tom, kdo nakonec tyto koronavirové dluhy splatí. Pokud půjdeme do blízké minulosti, pak dluhy za ekonomickou krizi vzniklou finanční krizí nakonec zaplatili senioři, zdravotně postižení, zaměstnanci a rodiny a s dětmi. Připomenu, že to bylo za českých pravicových vlád. Dnes pravice i levice podporují státní pomoc, to se však brzy změní v tvrdý a každodenní politický souboj. O tom je politická soutěž a o tom je rozhodování čí zájem nakonec převáží.

Post koronavirová krize může znamenat příležitost postavit naše hospodářství na kvalitativně vyšší úroveň, kdy na místo tolik kritizovaných montoven se budou podporovat hi-tech výroby s vyšší přidanou hodnotou. Může znamenat odklon z globální na lokální ekonomiku, může přispět k energetické a potravinové bezpečnosti i k posílení kvality a dostupnosti veřejných služeb. Tedy zejména zdravotnictví, sociální péče, vzdělávacího systému či veřejné dopravy. Může ale také znamenat i pokračování devastace přírodních zdrojů za cenu tolik vzývaného globálního kapitálu a jeho zisků a může vést k prohloubení sociálních rozdílů ve společnosti.

Proto je důležité nejen slepě naslouchat ekonomům, ale je třeba vzít v úvahu i názory sociologů. A také velmi pečlivě sledovat vyjádření a stanoviska politiků a číst volební programy politických stran a hnutí. Velmi brzy se totiž bude krájet pomyslný chléb a je otázkou, kdože bude mít z něj plné břicho a kdo bude sbírat ze stolu pouze drobky. A také řada politiků se bude snažit naše problémy házet na někoho či na něco jiného. Tu na Evropskou unii, tu na migranty, tu na Rusko či Čínu a zejména na pandemii koronaviru. Z tohoto pohledu je důležité používat zdravý rozum a odpověď si na otázku, v čí prospěch.