Loajalita nade vše kromě cti

Cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly. Otázka je, komu ku prospěchu.

Současná energetická krize ukázala v plné nahotě dva základní problémy. Tím prvním, je scházející diverzifikace energetického mixu v rámci energetické bezpečnosti země i celé Evropské unie. Tím druhým, jsou politická rozhodnutí kolem Green Dealu, bez ohledu na dopady na český a evropský průmysl. Především na snížení životní úrovně obyvatel a konkurenceschopnosti ekonomiky.

Za prvé není pravdou, že současnou energetickou krizi spustila až válka na Ukrajině. Spouštěcím mechanismem je 22 let prováděný německý energetický Energiewende, který se přetavil v Green Deal Evropské unie. Vlády napříč evropskými zeměmi neřešily diverzifikaci energetiky a spoléhaly na levné zdroje z RF. Tím se staly vazalem ruské energetické politiky, která se dnes v plné nahotě vyjevila jako součást hybridní války. Zároveň Evropa svojí bezbřehou liberalizací způsobila privatizaci energetických zdrojů a rozdělením výroby a distribuce způsobily zdražení energií.

Slepé „zelené“ šílenství vede nejen ke zvyšování kapacit větrných a solárních zdrojů za obrovského dotování z veřejných prostředků, ale zároveň prohlubuje energetickou krizi v Evropě. Hrát s energetickou kartou se velmi dobře naučili nejen ruští představitelé. A je otázkou, zda snížení evropských emisí CO2 ve výši 8 % se vůbec projeví ve snížení globálního oteplování planety, když se předpokládá nutnost navýšení výroby elektrické energie z OZE kvůli elektromobilitě. Přitom solární zdroje jsou časově využitelné z 12 % a u větrných elektráren z 20 %. Nehledě na náročnost energetické výroby a pozdější likvidace baterií, obrovských nákladů na dotování elektromobility a pro ně tolik potřebné infrastruktury. Vždyť „transformace“ energetiky již dnes stojí daňové poplatníky stovky miliard korun. Zároveň chudší země a chudší občané doplácejí zvyšující se cenou energií na ty bohatší země a bohatší občany, kteří si elektromobilitu či soláry mohou dovolit pořídit. Tohle přece nemá s ochranou životního prostředí vůbec nic společného.

A jak postupují naši politikové a současná vláda při řešení těchto základních problémů. Dá se říct, že jdou opět cestou nejmenšího odporu s cílem „vlk se nažere a koza zůstane celá“. Vláda zastropováním velkoobchodních cen dotuje vysoké zisky obchodníkům z peněz daňových poplatníků. Přitom tyto ceny jsou nejen vysoké, ale zároveň matou veřejnost, protože to nejsou ceny maloobchodní. Ceny elektrické energie a plynu jsou tak vysoké, že budou zničující pro většinu průmyslu a domácností. Zároveň pomoc ve výši 130 miliard pro domácnosti a 30 miliard pro průmysl stačit nebude. Což způsobí další enormní zadlužení státu a snížení kvality veřejných služeb.

Je otázkou, proč vláda hájí zájmy energetických predátorů a ČEZ, která je vlastněna ze 70 % státem. Proč máme v České republice zákony o boji proti lichvě, o věcně usměrňovaných cenách, na co je Energetický regulační úřad či Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Proč management ČEZ ovládá politiky, proč vláda nehájí české národní zájmy a proč český parlament nečiní vše pro blaho lidu. Chápu,že na tyto otázky nemá nikdo ze současných politiků odvahu odpovědět. Protože lhát se nemá.