Loajalita nade vše kromě cti

Bude mít Evropská unie své síly rychlé reakce?

Nedávno jsem od kolegů z Výboru pro obranu francouzského parlamentu obdržel informační brožuru, která popisuje možnost vzniku sil rychlé reakce Evropské unie, označované PSC battle groups (The Permanent Structural Corporation). Tyto síly rychlé reakce mají být obdobou NRF (NATO Response Force) na základě Společné bezpečnostní a obranné politiky EU (CSDP – A Common Security and Defence Policy) a Lisabonské smlouvy EU ( TEU - The Lisbon Treaty).

Na základě změněné bezpečnostní situace i nových bezpečnostních hrozeb potřebuje i EU zesílit spolupráci v systému obrany. Cílem projektu PSC je vytvořit rezervní pozemní jednotky, založené na již fungující, ale doposud nevyužité EUBG (The EU battle groups). Ty fungují od roku 2007 jako pěchotní prapory v počtu 1500 vojáků s 15 denní aktivací a možností působit od 30 do 120 dnů. Stálé spolupracující struktury mají sestávat z bojových jednotek, jako dobrovolný příspěvek členských zemí k CSDP a celkový počet má dosahovat cílených 10 000 vojáků.

Vlastní vytvoření sil rychlé reakce se opírá o TEU, konkrétně o článek 42, paragraf 6, který určuje, že členské státy EU splňující vysoká kriteria vojenských schopností, které vyžadují mise, vytváří PSC pod strukturou Evropské unie a že PSC přispívají k pohotovosti skupiny členských států podle úkolů stanovených v článku 42 paragrafu 5. Zároveň podle článku 46 téže smlouvy je popsána implementace pro tyto struktury. Kromě toho dodatečný protokol specifikuje termíny členství v PSC pro členské státy v rámci konceptu EUBG.

Síly rychlé reakce mají být unikátní, stálé a nemají být určeny pro operační účely. Nebudou založeny na rotaci, ale na trvale udržitelných národních či multinárodních kapacitách a schopnostech, přičemž vstup jednotlivých členských zemích bude na dobrovolné bázi. Tyto jednotky mají odpovídat požadavkům OSN,co se týká aktivace i udržitelnosti. Příspěvek členských států má být výrazem národního příspěvku ke společné bezpečnostní a obranné politiky EU. Přitom by neměly dublovat stejně stavěné NRF.

Jak je vidět, diskuse v některých významných zemí Evropské unie pokračují, a to zejména z pohledu na stále se zhoršující bezpečnostní situaci. Nicméně již dnes je možno, například v rámci zajištění ochrany vnějších hranic EU použít připravené EU BG. To si však vyžaduje rozhodnost a ta poněkud v Evropské komisi schází. Rád bych věřil, že poslední tragické události v Paříži změní postoj EU nejen vůči nelegální migraci,ale i ve vztahu k posílení opatření pro zajištění bezpečnosti.